Studenti - naše zkušenosti

Vendy Zerzánová: Povolání do PGM

Bůh ke mně promluvil, když jsem na posteli uvažovala o různých problémech. Stalo se to v noci z pátku na sobotu 4. srpna 2006. Chvíli předtím jsem se modlila. Spíš jsem se chvíli modlila a chvíli uvažovala nad tím co se bude se mnou v nejbližších chvílích dít. Najednou ke mně Bůh promluvil. Nebyl to hlas, jako když někdo vedle vás mluví, ani to nebyl hlas, když si mluvíte pro sebe a slyšíte to uvnitř hlavě. Byl to prostě hlas odjinud.

Pán mi řekl: „chci od tebe, abys šla na PGM“

Odpověděla jsem se zděšením: „ne to nemyslíš vážně, já tam NECHCI!

On však řekl: „Následuj mě!“ nemusel ani upřesňovat co tím myslí, já to přesně věděla.

Tak jsem znova řekla: „ne! Já mám dobré zaměstnání a kdoví vůbec jestli mě v práci pustí a jak bych to vůbec zařídila!“

On mi však řekl: Pojď za mnou!“

„No Pane Bože, ale co mám dělat!“

Co jsem mu dále říkala už pořádně nevím, ale bylo to hodně silné. Mluvila jsem na něho ještě hodně dlouhou dobu a líčila jsem mu vše, proč nemohu jít tam, kam mě posílá. Ale ke konci jsem rezignovala: „Dobře, já to teda udělám, ale jen když mi to všechno připravíš.“

Druhý den jsem na to musela pořád myslet a musela jsem se divit, co jsem to jenom slíbila a jak to vlastně všechno udělám a jestli dokážu Bohu daný slib splnit. Ale řekla jsem si, že to nějak zvládnu. Když to Bůh chce, tak co nadělám!

Tak jsem napsala Jirkovi Kounovi a ten mi odepsal, ať do toho jdu. Pak mi to potvrdil i Petr a Danka Činčalovi.

Tak jsem to nahlásila v práci. Ještě než jsem to začala řešit s vedením, zeptala jsem se své kamarádky, zda by měla ještě stále zájem o místo u nás na veterině. Ona řekla, že ano, i když sama měla zaměstnání. Krajský ředitel mi pak řekl, že mě pustí jen pokud za sebe seženu náhradu a já mu mohla odpovědět, že někoho mám. Tak to vlastně už záleželo jen na ní, jestli jí v práci pustí. Bůh však vše připravil a ona mohla přijít na moje místo. Úžasné! Bůh má vše ve svých rukou.